Boom vynálezců z univerzit

Jul 27

Zdroj: Lidové noviny, 5. 6. 2010
Autor: Eva Hníková

 

V Česku nyní výrazně narůstá počet patentových přihlášek podaných vědci z vysokých škol

Vynálezy nadšenců u nás majístále významný podíl na patentech. Brzo je ovšem mohou předběhnout badatelé z vysokých škol. Snaží se posilovat spolupráci s firmami a k větší patentové aktivitě je motivují také penízeod státu.

Nejprve sledoval, jak se chová kulovité těleso ve vodním víru. Posléze Miroslav Sedláček odpozorovaný princip „vypiloval“ natolik, že získal řadu patentů. Vyvíjí především bezlopatkové turbíny schopné vyrobit energii díky průtoku malého množství vody. Postačí přivést do zařízení menší potok či jen vodu v hadici – a roztočí se rotor.

„K sestrojení turbíny jsme se dopracovali postupně,“ vysvětluje Miroslav Sedláček, který za uplynulých patnáct let„nasbíral“ většinou se spoluautorem Stanislavem Hostinem dvanáct českých patentů. Navíc mají výzkumníci své nápady patentované v dalších dvaceti zemích.

A jak zmíněná turbína pracuje? Do válcové komory přitéká shora voda. Uprostřed válce, ve zúženém místě, je připevněna na pružné hřídeli polokoule. Protože platí hydrodynamický paradox, je přitahována ke stěně tím více, čím rychleji mezi ní a stěnou proudí kapalina. Podobně když fouknete mezi dva papíry, neoddálí se, ale naopak se přitisknou k sobě. Vlivem proudění pak začne polokoule rotovat a hřídel k ní připevněná se otáčí.

Česáček a branka s otočnou tyčí Miniaturní turbína na vodní pohon poslouží jako zdroj elektrické energie pro odlehlou chatu nebo třeba jako pohon čerpadla k zavlažování. „Naše zařízení vyrábějí dvě firmy, jedna zvolila plastové a druhá kovové provedení,“ popisuje Miroslav Sedláček.

S kolegou Hostinem své nápady nejprve patentovali sami jako fyzické osoby. V posledních letech ale novářešení vyvíjejí na Stavební fakultě ČVUT a na Ústavu termomechaniky Akademie věd ČR.

Nejvíce patentů v Česku ovšem stále přihlašují firmy. Loni si z celkového počtu 788 přihlášek podaly 440. A kolem čtyř stovek se patentová aktivita podniků pohybovala i v uplynulých deseti letech.

Celkový počet přihlášek ročně narůstá zhruba o deset procent. „Je to pozitivní trend. Ovšem pouze pro srovnání: v roce1936 si jen Škoda Plzeň podala pět set přihlášek,“ poznamenává Miroslav Paclík, ředitel odboru patentových informací Úřadu průmyslového vlastnictví ČR.

Druhou příčku na pomyslném vynálezcovském žebříčku v Česku drží fyzické osoby se 140 přihláškami. Číslo může odrážet fakt, že Češi rádi vylepšují a mnohdy přicházejí se zajímavými nápady. „Je to zvláštní, když si uvědomíme, že běžní lidé většinou nemají k dispozici takové vybavení jako výzkumníci z podniků a univerzit,“ říká Miroslav Paclík. Vzpomíná, jak k nim na úřad přišel autor česáčku na ovoce. „Byl to jednoduchý nápad, o kterém si můžete říkat, kdyby to nevymyslel někdo jiný, musel bych na to přijít sám. Jenže do té doby nikdo takové řešení nepřihlásil,“ popisuje Miroslav Paclík. Mezi zajímavé vynálezy z dílny domácích kutilů by zařadil otočné tyče u fotbalové branky. „Autor tohoto patentu chtělzajistit, aby padalo více gólů,“ vypráví Paclík. Vynález se ale v praxi neprosadil. Mezi přihláškami nechybí ani různá perpetua mobile. Každý rok se jich sejde kolem deseti.

Mnohdy může být patent podaný fyzickou osobou ve skutečnosti výsledkem práce ve firmě či na vysoké škole. Majitel podniku si ho třeba pro jistotu přihlásí přímo na sebe a podobně se zřejmě občas zachová výzkumník z univerzity či Akademie věd. „V biologii či chemii by to nebylo tak jednoduché, protože badatelé většinou pracují v týmech. V technických vědách bývá vynález ovšem naopak často nápadem jednotlivce,“ vysvětluje Jan Slovák, ředitel Centra pro transfer technologií Masarykovy univerzity v Brně.

České vysoké školy loni podaly celkem 136 patentových přihlášek, což je oproti stavu před deseti lety neuvěřitelný nárůst. V roce 1999 měly na kontě pouhých 10 přihlášek, v roce 2005 pak 31. „Na naší univerzitě nyní ročně podáme asi osm či deset patentů. Mohli bychom se ale zlepšit až na třicet,“ míní profesor Slovák.

Akademie věd a další výzkumné instituce loni podaly dohromady 72 patentových přihlášek. I tady je patrný nárůst – před deseti lety jich bylo 22.

Samotné podání přihlášky ovšem ještě zdaleka neznamená udělení patentu. Jak tedy vypadá cesta od nápadu k případnému finančnímu zisku z prodeje licence? „Dotyčný by měl co nepřesněji popsat podstatu vynálezu, přiložit výkresy nebo třeba chemické vzorce. Velmi důležité je také zformulovat, co přesně má být chráněno,“ vysvětluje Miroslav Paclík. Fyzická osoba platí za podání patentové přihlášky 600 korun, firma nebo univerzita dvojnásobek.

Hned po přijetí úředníci kontrolují hlavně formální náležitosti.. „Ještě před podáním přihlášky by se ale každý měl podívat do našich databází, jestli někdo už v minulosti neměl stejný nápad. Řada přihlašovatelů ovšem takový průzkum podceňuje,“ podotýká Paclík. Na jeho úřadě se kvůli tomu pak zbytečně hromadí návrhy na patenty bez šance uspět. „Po podrobném průzkumu vyřadíme až šedesát procent přihlášek,“ vysvětluje Miroslav Paclík. Nejde totiž o nové nápady nebo nemají vynálezcovskou hodnotu. Jenže posouzení trvá i déle než tři roky. (Když přihlašovatel nežádá o urychlení, zveřejní patentový úřad přihlášku ve věstníku teprve po 18 měsících od podání, za další rok a půl zahájí podrobný průzkum, za který žadatel platí 3000 korun.)

„Urychlení není za příplatek,“ ubezpečuje Miroslav Paclík. Načasování může mít ovšem pro předkladatele strategický význam. Někdy například firma ze strachu před konkurencí podá přihlášku na vynález, který chce ještě dále vylepšovat. Pokud se jí to povede, o první přihlášku se už nestará a druhou, vylepšenou verzi nápadu patentuje znovu. Jindy se naopak podnik snaží patentové řízení urychlit, aby mohl výrobek co nejdříve dostat na trh.

Když průzkum dopadne dobře, získá žadatel patent až na dvacet let. Za jeho udržování musí ovšem platit, nelze opomenout ani náklady na specializovaného právníka. Celkově tak české patentové řízení vyjde nejméně na třicet tisíc korun. Náklady na patent u Evropského patentového úřadu se mohou vyšplhat až na milion korun a podobné je to s patentem americkým. Žadatel ovšem získá ochranu na mnohem větším trhu.

Prodejte licenci a bádejte dál A proč českým vysokým školám v posledních letech rychle narůstá počet patentových přihlášek? Jednou z příčin může být nová metodika hodnocení výzkumných institucí. Ty sbírají body za výsledky vědecké práce: za český patent dostanou 40 bodů, pokud ho navíc prodají firmě, mají nárok na 200 bodů. Za evropský, americký nebo japonský patent je čeká 500 bodů.

„Pro člověka, který se v oblasti orientuje, není problém sepsat patentovou přihlášku. Mělo by se spíše zohledňovat, kolik patent přinese peněz,“ domnívá se Miroslav Paclík. Podle něj licenci dobréhonápadu jistě někdo koupí a za získané peníze může univerzita bádat dál. Musí si na ně ovšem počkat: většinou jde totiž o výnosy z budoucích zisků a obratů.

„Výzkumníci mnohdy jen reagují na nastavení systému,“ míní Jan Slovák. Podle něj není například problém, aby si univerzita založila dceřinou společnost. Ta by pak třeba za korunu koupila veškeré licence na univerzitní patenty a díky tomu počet bodů naroste bez ohledu na kvalitu výzkumu více než dvojnásobně. Jako lepší řešení vidí profesor Slovák systém, kde by školy nebo výzkumné ústavy, které prodají licenci, dostávaly ještě navíc od státu stejnou sumu.

Nárůst patentů má ovšem pozitivní vliv na spolupráci univerzit a firem. „Když přijdeme do podniku a ukážeme seznam článků, určitě to na potenciálního partnera nezapůsobí tak dobře jako seznam patentů,“ říká Jan Slovák. Prestiž školy roste a vědci se zároveň při psaní přihlášek často naučí praktičtěji zformulovat závěry svých výzkumů.


Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Skip to toolbar