Návrat českých vědců: možná pomůže půl miliardy

Aug 03

Zdroj: Českobudějovický deník, 24. 1. 2011
Autor: Michaela Koubová

 

ČR – Ministerstvo školství chce přilákat kapacity pracující v zahraničí zpět domů finanční podporou. Změňte systém, odpovídají odborníci.

 

Nejúspěšnější léčba pacientů s HIV, nejnovější protinádorové terapie nebo vakcína proti klíšťatům. To je jen zlomek objevů, které v poslední době učinili čeští vědci.

Přestože u nás není o chytré hlavy nouze, většina z nich raději volí studium a práci v zahraničí. A právě s tímto problémem by se nyní chtělo vypořádat ministerstvo školství. Připravilo proto program Návrat, díky kterému by mělo vzniknout až třicet nových výzkumných týmů.

„Cílem je získat vědecké kapacity pro české potřeby. Možnost přihlásit se mají vědci bez ohledu na národnost – mnozí, kteří odešli do zahraničí, si totiž již změnili občanství,“ vysvětluje Kateřina Savičová z odboru vnějších vztahů a komunikace ministerstva školství. Program Návrat má do roku 2019 rozdělit 465 milionů korun.

 

Lákají i univerzity

Vědce se nesnaží nalákat pouze ministerstvo. Zvýhodněné podmínky nabízejí i mnohé univerzity. „Snažíme se domlouvat podpůrné programy, jako jsou například byty se zvýhodněným nájmem v Brně,“ říká Tereza Fojtová, mluvčí Masarykovy univerzity.

Důvodů, proč mnozí odborníci i nadále dávají přednost práci v zahraničí, je však více. „Náš systém nutí vědce, aby každý rok absolvovali podivná byrokratická řízení, což je špatně. Z roku na rok se nedá financovat významné vědecké pracoviště. Navíc postrádáme orgán s jasnými kompetencemi, který by českou vědu řídil. Tuto funkci supluje vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace, ta ale čítá několik lidí, kteří se scházejí jednou za měsíc a nemají jasnou zodpovědnost za připravované kroky,“ popisuje problémy českého systému Martin Krummholz z občanského sdružení Fórum Věda žije!

Program Návrat je podle něj pozitivním krokem, nicméně problematický stav ve vědě neřeší. „Je to jen kapka v moři,“ dodává Krummholz.

 

Pobyt v cizině? Nutnost

Vycestovat do ciziny je přitom u postdoktorandů v přírodních a technických oborech téměř nezbytné. A mnozí se poté, co poznají podmínky v zahraničí, nechtějí vracet.

Ke studiu za hranicemi se chystá i Hana Lipovská, která s prací Teorie her v české ekonomii vyhrála soutěž Česká hlavička 2010.

„Pokud vše vyjde podle mých představ, chtěla bych ve třetím ročníku odjet alespoň na rok do Velké Británie na některou ze spřátelených univerzit. Minimálně rok v zahraničí je pro současného studenta nezbytný,“ říká studentka prvního ročníku Masarykovy univerzity v Brně.

Vytvořit podobné podmínky, jako mají vědci v zahraničí, se snaží české univerzity. „Středoevropské výzkumné centrum CEITEC nebo Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí jsou vyhlášenými pracovišti na mezinárodní úrovni, která lákají další odborníky i ze zahraničí,“ dodává Tereza Fojtová.

 

 

 

Chemik Kamil Paruch z Masarykovy univerzity řekl Deníku:

Domů za rodinou, ne prací

Kamil Paruch odešel v roce 1995 studovat do Spojených států, kde pak pracoval na vývoji léků proti rakovině. Před dvěma roky se rozhodl pro návrat do Česka.

Po třinácti letech v Americe jste se vrátil domů. Co vás k tomu vedlo?
Hlavně rodinné důvody. Kvůli rodině jsem chtěl být v Brně či okolí a Masarykova univerzita byla jediná, kde byla možnost provádět podobný výzkum, na jakém jsem pracoval v Americe. Navazuji tedy na svou předchozí činnost.

Můžete porovnat podmínky výzkumu ve Spojených státech a v Česku?
Přišel jsem do české akademické scény ze zahraniční průmyslové sféry, kde je výzkum dost masivně podporován. Dřív jsme tedy neměl téměř žádná omezení, co se týče přístrojů, chemikálií a dalších provozních záležitostí. V tomto ohledu byl přechod dost znatelný. U nás obecně zoufale chybí systém, který by podpořil mladé vědce a ty, kteří se vrací ze zahraničí. Všichni moji kolegové, kteří se po návratu rychle ve výzkumu uchytili, měli financování ze zahraničí, téměř nikdo se nerozjel jen díky českým grantům.

Získat peníze
na projekt je tedy u nás pro začínajícího vědce problém.
Vypadá to, že se v českých grantových agenturách často prosazuje klientelistický přístup. Pokud člověk nezná ty správné lidi, má výrazně těžší pozici při získávání grantů. Jde o vážný problém, který ztěžuje startovní pozici mladým vědcům.

Je časté, že se čeští vědci pracující v zahraničí vracejí domů?
Na Columbia University jsem studoval díky tomu, že jsem získal prestižní stipendium. Z asi třinácti českých chemiků, kteří ho také dostali, jsem zatím jediný, kdo se vrátil. Pro vědeckou špičku Česko zatím není příliš atraktivní a ti, kdo se vracejí, tak dělají hlavně z rodinných, ne profesních důvodů.

A co úroveň českého vzdělání? Jak se ve světě na naše vědce dívají?
Šikovní absolventi magisterského studia v Česku jsou podle mě stejně šikovní jako ti ve Státech. Diferenciace nastává během doktorského studia. Tam záleží, na jaké pracoviště se člověk dostane a jaké know-how získá. Ve výchově špiček máme co dohánět. Pokud se studentům podaří dostat doktorandské stipendium v zahraničí a mají možnost pracovat na špičkovém pracovišti například ve Státech, pak většinou získají podstatně více zkušeností než u nás. Lidé, kteří to s vědeckou kariérou myslí vážně, se tedy snaží vyjet ven.

 

 

Tomáš Svoboda, vítěz soutěže Česká hlavička 2010, řekl Deníku:

Hledání talentů u nás chybí

Držitelem ocenění Česká hlavička 2010 v kategorii Futura – Řešení pro budoucnost je devatenáctiletý Tomáš Svoboda, který nyní studuje Vysoké učení technické v Brně.

S jakým projektem jste soutěž Česká hlavička vyhrál?
Sestrojil jsem rentgen kombinovaný s výpočetním tomografem, který je v mobilním provedení. Výpočetní tomograf zatím existoval pouze statický, ale v řadě případů je třeba, aby technika doprovázela vědce, a ne aby vědci chodili za technikou. Je výhodnější si s sebou přístroj vzít, udělat si na určitém pracovišti snímek a pak zase odnést přístroj jinam. Právě mobilita je to, co na komisi zapůsobilo nejvíce a díky čemuž jsem vyhrál.

Mnoho mladých vědců dnes odchází do
zahraničí. Jak svou budoucnost vidíte vy?
Práce v zahraničí se mi zdá nejpřitažlivější, protože v našem státě je zvláštní politická situace. Vědci, i když řeší věci, které mohou pomoci všem, jsou odstrkováni, nemají dostatek financí a dělají se zastaralou technikou. V Americe je přístup úplně jiný. Já bych se pak rád vrátil, protože tu mám spoustu přátel, ale podmínky, které se mi tady nabízejí, nejsou dostatečné. Po vystudování na bakaláře bych chtěl do Ameriky, případně do Finska. Dříve jsem měl v plánu získat tady doktorský titul, ale učit, do toho pracovat a ještě mít málo peněz za něco, za co bych měl v Americe třikrát tolik, to se mi nelíbí. Česko by nemělo jen nabízet možnost vycestovat do zahraničí, jako je třeba program Erasmus, ale pak také dát vědcům dobré podmínky, aby měli chuť se vrátit.

Odlišuje se přístup k mladým vědcům u nás a v zahraničí, pomineme-li lepší technické a finanční zázemí?

V zahraničí běžně funguje, že firmy chodí do základních a středních škol a nadané studenty si vybírají, zvou na své pracoviště a aktivně se podílejí na jejich vývoji. Už od dětství je třeba ty talentované sledovat, aby neodbočili na špatnou cestu, a to v Česku nefunguje. Zájem se objeví občas na vysoké, ale já kdybych nevyhrál soutěž, tak se o mě nikdo nebude zajímat. Mohl bych si tady sestrojovat spoustu přístrojů, aniž by o mně někdo věděl. Po lidech, kteří neumějí prezentovat výsledek své práce nebo výzkumu, u nás nikdo ani neštěkne. Já jsem se setkal jen se dvěma učiteli na střední, kteří měli zájem o to, aby žáci něco aktivně vytvářeli. Přitom už tam je důležité se na studenty zaměřit a hledat talenty.

 


Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Skip to toolbar