Soudce váhá, jak potrestá největší tunel na fondy EU

Aug 07

Zdroj: Hospodářské noviny, 4. 4. 2011
Autor: Vojtěch Blažek, Marek Pokorný

 

Rozsudek měl padnout v únoru, ale zazní nejdříve v červnu. Státní zástupce to kritizuje. Něco takového za 17 let praxe nezažil.

Soudce Petr Braun se měl v únoru stát mužem, který rozetne vůbec největší a nejzávažnější kauzu tunelování peněz z evropských fondů v historii. Bývalí vysocí státní úředníci se podle obžaloby pokusili ukrást skoro čtvrtmiliardu.

Jenže rozsudek před dvěma měsíci nepadl. A ani při dalším termínu v březnu. Vznikla totiž zvláštní situace: přestože se případ projednává už dlouhých pět let, spis má tisíce stran a u soudu vypovídaly desítky svědků, soudce Braun a jeho kolegové teď jednoduše nevědí, jak rozhodnout.

A z tohoto váhání už došla trpělivost státnímu zástupci Borisi Havlovi, který má kauzu od začátku na starosti.

“Já to ani moc nechci komentovat. Snad můžu říct jen to, že jsem něco takového za 17 let praxe nezažil,” říká Havel.

Žalobci si přitom obvykle dávají velmi dobrý pozor na to, co veřejně říkají, a se soudci se snaží být zadobře. Takže vyjádření Havla, elitního státního zástupce, který řeší ty nejzávažnější kauzy, je o to tvrdší.

 

Nevíme, musíme přemýšlet

Dohromady deset lidí, kteří dnes stojí před soudem, zatkla policie už v říjnu 2005. Obvinila je, že chtěli zpronevěřit 229 milionů, které Evropská unie dala Česku na rozvoj drobného a středního podnikání.

Jedním z hlavních obžalovaných je tehdejší náměstek ministra pro místní rozvoj Petr Forman. Před soudem stojí například i jeho tehdejší poradce Radim Špaček.

Proces přitom začal o rok později, k výslechu musely desítky svědků včetně tehdejšího šéfa ČSSD Jiřího Paroubka – obžalobu zajímalo, co ví o údajném tunelu z doby, kdy byl ministrem pro místní rozvoj.

Letos v lednu projednávání oficiálně skončilo, v únoru pak měl zaznít rozsudek. Jenže soudce Braun jednání odložil – a pak zrušil i další dva termíny, ten poslední koncem března.

“Myslím si, že není důvod – důkazy, které jsem předložil, jsou víc než pádné,” je přesvědčen státní zástupce Havel.

Že by všechna líčení už skončila a soudci dva měsíce nevěděli, jak rozhodnou, není skutečně obvyklé. “Senát městského soudu dosud při svých poradách nedospěl k rozhodnutím,” stojí v oficiálním zdůvodnění. A soudce Braun potvrzuje, že si jeho senát konečný výrok pořád ještě rozmýšlí.

“Je obtížné se shodnout, jaký má kdo podíl viny. A jsou osoby, u nichž zvažujeme, zda vůbec jsou vinny,” řekl Braun. Připouští, že verdikt padne nejdříve v červnu. “V dubnu máme ještě poradu se senátem, celý květen je pak jeden z členů senátu na dovolené,” spočítal.

Na druhou stranu, také Braun je jedním z nejuznávanějších soudců, navíc známý pečlivostí. Byl to on, kdo poprvé odsoudil komunistickou žalobkyni Ludmilu Brožovou. Neváhal ani osvobodit agenta BIS Romana Hrubanta – s odvážným zdůvodněním, že všechna obvinění byla vymyšlená.

 

Když se ztratí akcie

Jednou z hlavních postav příběhu, který má soudce Braun na stole, je exnáměstek Forman. U soudu stojí proto, že podle policistů celý podvod umožnil.

Když Česko dostalo v polovině 90. let od unie celkem 430 milionů na podporu zajímavých podnikatelských projektů, na správu peněz a výběr investic si stát najal Nizozemce Gijsberga Boota a jeho firmu Czech Venture Partners (CVP). Forman se v roce 2003 stal náměstkem ministra pro místní rozvoj a zjistil, že Boot polovinu svěřených peněz prostě prohospodařil – částečně neuváženými investicemi, částečně obrovskými náklady na svoji činnost a vytvářením fiktivního zisku, aby si z něj mohl vyplácet mimořádné odměny.

Forman proto vypověděl Bootovi smlouvu a do fondů dosadil nové lidi, kteří měli fondy poslat do likvidace a peníze z jejího výtěžku předat ministerstvu.

Zbylé peníze vložili na účet účelově založené firmy, jejíž jedinou hromadnou akcii chtěli předat ministerstvu.

Jenže pak ministerstvo (mezitím přišel na úřad Jiří Paroubek, který Formana odvolal) z ničeho nic začalo odmítat akcii převzít – a vzápětí se akcie ztratila a s ní i přístup k účtu.

Paradoxní přitom je, že stát místo toho, aby hospodaření Boota ve fondech prověřil a chtěl na něm zpět nehospodárně utracené peníze, ještě jej odškodnil. Czech Venture Partners na vypovězení smlouvy odpověděla arbitrážní žalobou.

V prosinci 2006, těsně před svým odchodem z postu, uzavřel s Czech Venture Partners tehdejší ministr financí Vlastimil Tlustý smír a dokonce jí za vypovězení smlouvy vyplatil odškodné.

Kolik, není možné zjistit – dohoda je totiž z nepochopitelných důvodů tajná, přestože jde o veřejné peníze.

Evropská komise vzápětí vyzvala Česko, ať celou sumu vrátí – a když to stát odmítl, jednoduše si uvedenou sumu strhla z dotací, které Česku platí.

“Jelikož Česká republika považuje tento zápočet za neplatný, schválila vláda podání žaloby na Evropskou komisi,” řekl Hospodářským novinám Radek Ležatka z ministerstva financí.

 

O co v případu jde

 

Stamiliony z Evropy

EU dala v roce 1994 Česku 431 milionů korun, aby prostřednictvím dvou fondů rizikového kapitálu podpořila malé a střední podnikání. První z nich s více než 300 miliony korun dostala do správy společnost CVP Gijsberga Boota.

 

Fiktivní zisky

Tehdejší náměstek ministra pro místní rozvoj Petr Forman v únoru 2003 zjistil, že Boot většinu peněz fondu prohospodařil, například tím, že si vyplácel provize z fiktivního zisku. Správcovství mu sebral a oba fondy nechal poslat do likvidace.

 

Ztracená akcie

Peníze z likvidačního zůstatku prvního fondu – 144 milionů korun – byly uloženy na účtu společnosti. Hromadnou akcii mělo převzít ministerstvo, ale ta se ztratila. Státní zástupce je přesvědčen, že šlo o připravený podvod a v říjnu 2005 z něj obvinil 10 lidí včetně Formana. Podobně podle obžaloby chtěli ukrást i druhý fond, v kterém bylo 58 milionů.


Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Skip to toolbar